Bišonci jsou součástí mého života už roky!
„Jsme moc rádi, že si na nás předsedkyně Bišonek klubu, sympatická Kamila Senohrábková udělala čas a odpověděla nám na celou řadu zvídavých otázek. Sami si pak uděláte dokonalý obrázek o fungování klubu, historii i současnost chovu tohoto překrásného společenského plemene a zároveň se seznámíte s osobními zkušenostmi a úvahami člověka, který stojí v čele chovatelského společenství. Je totiž velmi krásné a doslova nabíjející povídat si s dámou, která má takový rozhled.
Paní Kamilo, vzpomněla byste si ještě na svého úplně prvního bišonka a na moment, kdy jste se rozhodla právě pro toto plemeno? Co vás na něm tehdy nejvíce oslovilo?
Na první setkání se nezapomíná. Do rukou se mi tehdy dostala knížka Dogs of Power z tiskárny Polygrafia Sadská a právě tam jsem ho poprvé uviděla jako bílého anděla na dvoulistu, téměř v životní velikosti. V popisku stálo, že tento kudrnatý psík, který přežil pád na ulici z vrcholu své slávy na císařském dvoře, je tím, kdo volně přeloženo „rozdává lidem radost“. A protože jsem ročník odchovaný Svazarmem a mysliveckou kynologií, přirozeně mě zajímalo, co to vlastně znamená. My jsme znali hlavně pracovní plemena, maximálně pár pudlíků. Sedni! Lehni! Vpřed! To jsme uměli lépe než odříkat abecedu a že by nějaké plyšové hračky měly rozdávat radost? Tomu se mi tehdy nechtělo věřit. A tak jsem téměř čtyři roky sháněla absolutně nedostupného pejska, až jsem se v roce 1999 konečně dočkala a to hned u dvou chovatelů téměř ve stejnou dobu..." (výňatek článku o bišoncích, který byl uveřejněn na stránkách eCanis.cz)
celý článek si můžete přečíst ZDE.Foto: archiv Kamila Senohrábková