DOPIS OD SVÁTI
dopis Ing. Sváti Foschenbauera Kamile Senohrábkové - vzpomínky na lepší i slabší chvilky v minulosti klubu.
Ahoj Kamilo,
Posílám Ti mých pár vzpomínek na klub chovatelů plemene bichon frisé, kterého jsem byl členem dříve než Ty. Klub má mnoho nových členů a protože jsi stále jeho členem, zkusím zmínit pár věcí, které si pamatuji. A tak bych si dovolil uvést několik poznámek právě na dobu, kdy jsem byl jeho členem. A to i přesto, že klub už fungoval mnohem dříve, než jsem se já stal jeho členem. Vlastně jde jen o krátké období, asi od roku 1999 do roku 2004. Ale možná , že jen několik málo členů si vzpomene, že jeho předsedou byl pan Ivan Bohuňovský. I v té době bylo docela dost členů klubu , kteří měli velmi úspěšné výstavní psy. Snad za všechny bych jmenoval interšampióna Halečka (Hulk Du Domaine De Mieussey), který byl narozený v roce 1992 a jehož majitelkou byla současná rozhodčí Jana Bohuňovská. Pes tuším získal CACIB v roce 1998 na výstavě v rakouském Tullnu a to byla tehdy Evropská nebo Světová výstava. Také byl velmi úspěšným psem Daron Pod Vinnou Horou majitelky JUDr. Zuzany Havlíčkové, která byla jednu dobu místopředsedkyní klubu. Vzpomínám si na krásnou medaili, kterou mi paní Havlíčková ukazovala ze Světové výstavy z Milána , která se konala někdy v oné době a Daron tam byl velmi úspěšný. To byla doba, kdy pak začal dominovat výstavní scéně v Čechách pes Gigolo Blanc ze Zlaté Jalny. Myslím, že jeho majitelka ani chovatelka nebyla členy klubu, nicméně jméno paní Jarmily Křečkové mám trvale ve vzpomínkách. Byly to často i hodiny, které mi tato chovatelka věnovala ve vysvětlování historie a chovu bišonků. Ostatně její kniha o bišoncích je jediná, která u nás byla napsána a věřím, že tuto bibli mají v knihovně mnozí členové klubu. Osobně se domnívám, že paní Jarmila Křečková o plemenu věděla minimálně tolik, co oba poradci chovu. Možná, že mnozí členové ani nevědí, že hlavní poradkyní chovu pro plemeno byla paní Libuše Ubrová, která koordinovala činnosti územních poradců chovu pro Čechy, Moravu a Slezsko. Těmi byli Stanislav Pidrman a Jana Bohuňovská. To byla doba, kdy klub čítal více než 80 členů. Nevím, jak je tomu v současné době, ale během let počet členů stále klesal. Klub vydával i časopis Klubový zpravodaj, bývala to zpravidla čtyři čísla za rok.
Osobně mi však tehdy připadalo, že i přes úsilí těch, kteří ho připravovali, nebylo ve Zpravodaji nic objevného. A to i přesto, že tehdejší jednatelka Dana Petráčková se na členy obracela se žádostí o pomoc a radu. Danu Petráčkovou budou znát současní členové klubu pod jménem Bartoňová. To bylo v roce 2000, kdy byl zvolen nový výbor na VI. Klubové výstavě konané v Modřicích v blízkosti Brna. To už klub měl 70 členů a tehdejší výroční schůze se zúčastnilo jen 13 členů. Chudák paní Jitka Tykalová, která jako člen revizní komise musela sama provádět kontrolu dokladů. Nepomohl ji nikdo a pochopitelně, že pak už nechtěla být členem revizní komise klubu. Někdy po této době jsem byl zvolen do revizní komise i já. Jen jsem pak později, asi v roce 2004 byl překvapen, že se paní hospodářka neobtěžovala mi sdělit, že má vše připraveno k provedení kontroly a že bych mohl s dalším členem kontrolu provést. Tehdy mi již nový předseda s úsměvem sdělil, že kontrolu udělali beze mne. Při své inteligenci jsem vůbec nepochopil, proč jsem tedy členem revizní komise. Asi proto abych vše podepsal a neptal se. Každopádně mi vadila u některého z činovníků, že když pes můj či jiného jejich konkurenta neuspěl, měli z toho radost. No, na nežijící se má prý vzpomínat jen v dobrém… Já jsem ukončil svoji činnost v klubu jednoduše tím, že jsem na další rok nezaplatil příspěvky. Nicméně stále velmi rád vzpomínám na velmi vstřícné manžele Bohuňovské, stejně jako na některé ostatní, které jsem jmenoval. Je samozřejmé, že majitelům bišonků do dalších let přeji hodně úspěchů, a to platí nejen o majitelích, ale třeba i o nových členech ve výboru klubu.
Zdraví Tě
Sváťa
